When there was Me and You 1 - 5
Prohlášení: Nejsem vlastníkem osnovy
příběhu Jane Austen ani jejích postav. Pýcha a předsudek je její mistrovské
dílo – ne moje.
Vítr jemně pofukoval mezi stromy a zlehka čeřil
hladinu průzračné vody. Kachny plavaly
sem a tam, hravě dovádějíc na rybníku. Elizabeth Bennet hleděla přes rybník do
dálky a nechala plout svou mysl, daleko odsud až tam, kde existovaly pouze
představy a fantazie.
Představovala si sebe samu jako členku
vysoké společnosti. Ona, jako krásná princezna a její princ, samá galantnost a
šarm. Měla na sobě pěkně ušité brčálové šaty a její vlasy byly plné ozdob a
třpytu. Procházela se v nádherné
zahradě poseté fialkami a růžemi, se svým princem po boku. Škádlili jeden
druhého a smáli se spolu. Ona tančila po vinuté cestičce a -
Elizabeth se zarazila. Takový sen se
nikdy nestane skutečností, bylo to jen pouhé bláznovství. Ona nikdy nebude moci
obdivovat krásnou zahradu a nikdy nebude mít galantního a šarmantního prince.
Na světě to zkrátka takto nechodí. To už zjistila před třemi a půl lety, když
potkala pana Darcyho, který se zdál být tak blízko ní a přitom na hony daleko. Ale
to bylo pochopitelné. On byl mnohem výše než Elizabeth, zatímco ona byla níž.
Jejich společenský rozdíl nevyhnutelně způsoboval jejich rozdílný pohled na
život.
Byly to dva roky, kdy se setkali
naposledy. Ačkoliv se Jane měla během týdne provdat za pana Bingleyho, neviděla
ani neslyšela o panu Darcy nic od té doby, co opustil zemi. To, co se stalo
mezi nimi a strašilo ve vzpomínkách, se Elizabeth snažila zatlačit do pozadí
své mysli a zapomenout.
Přesto však, ať se Elizabeth snažila
jakkoli, zapomenout nemohla. Ten krátký čas, který spolu prožili
v blaženosti, ten obdiv, který měl jeden ke druhému, tu lásku, která kdysi
byla. Ale to vše bylo pryč. Tak rychle, tak brzy. Ale na ničem z toho
nezáleží, připomněla si Elizabeth. Na ničem nezáleží, protože to je minulost.
Na ničem nezáleží, protože ona je zasnoubená a brzy se bude vdávat.
Na ničem z toho nezáleželo, dokud Elizabeth Bennet nestočila svůj zrak na hladinu a nespatřila odraz tak důvěrně známé postavy pana Darcyho, vlnící se na malém rybníku.
2. Hořkosladké setkání
Elizabethiny oči se rozšířily a její
tělo se bezděčně napnulo. Zavřela oči a
pohodila hlavou v přesvědčení, že její předchozí snění vyvolalo nesmyslné
halucinace. Když však otevřela oči znovu, odraz pana Darcyho zůstal stejný,
jako předtím.
Vypadal štíhlejší, bledší a starší.
Jeho obvyklý opovržlivý výraz chyběl a byl nahrazen pohledem plným zoufalství a
touhy. Pořád tam stál, s rukama spuštěnýma po stranách a hlavou mírně nakloněnou
směrem k Elizabeth. Stále tam stál ve svém modrém svrchníku, vysoký a
hezký jako vždycky.
Elizabeth zalapala po dechu a pomalu
se otočila. Opatrně hledala očima, aby ho spatřila, stále šokovaná a neschopná
věřit tomu, že onen muž stojí před ní. Byl to on, kdo ji před dvěma lety
opustil. Byl to on, kdo opustil bez varování, kdo se k ní otočil zády beze
slůvka vysvětlení.
Oba dva strnuli a vnímali svou vzájemnou
přítomnost i obtížné a hořkosladké napětí.
„Pane Darcy,“ promluvila zvolna Elizabeth,
sotva se napřímila a uklonila. Bylo to
tak dávno, kdy naposledy vyslovila jeho jméno. Z jejích úst teď vzešlo
poněkud neohrabaně a vzdáleně.
„Slečno Elizabeth Bennet,” odpověděl
Darcy, zatímco Elizabethino srdce neočekávaně poskočilo. Třebaže vždy milovala
způsob, jakým Darcy vyslovoval její jméno, nikdy by nepomyslela, že tím stále
ještě dokáže rozechvět její tělo a zrychlit tep jejího srdce. Silně se
červenajíc, sklopila Elizabeth svůj zrak a nechala promlouvat dlouhotrvající
ticho.
Konečně se Elizabeth uvolnilo v krku
a ona se rozhodla promluvit.
„Co vás sem přivádí, pane Darcy?” otázala
se nejistým a třesoucím se hlasem.
„Svazek vaší sestry a mého
nejbližšího přítele,” odpověděl. „A vy,” dodal, nervózně pohlížejíc na
Elizabeth, bojující s potlačením vlny svých citů a náklonnosti k ní. Každý
den na ni myslel během jejich odloučení a každou noc o ní snil.
Po vyslechnutí posledních Darcyho
slov Elizabeth otočila svou hlavu. Sama sobě připomněla, že se bude vdávat a pocítila
stud nad tím, že k Darcymu ji pojí city silnější, než jaké kdy chovala ke
svému snoubenci.
„Bylo mi potěšením znovu vás
spatřit, pane Darcy,” řekla Elizabeth poté, co vysekla rychlé pukrle, a
spěchala zpět k domovu dřív, než byl Darcy schopen ji zadržet. Byla
přesvědčená o tom, že nejlepší bude udržovat si od Darcyho odstup – čím méně se
budou setkávat, tím lépe. Věřila, že její snahy o přerušení všech citů patřících
panu Darcymu budou jednoho dne úspěšně naplněny.
Bylo příliš pozdě, řekla si. Příliš
pozdě i na to, aby zasáhl osud.
Darcy sledoval Elizabeth, dokud nezmizela mezi stromy.
To nebylo to setkání, jaké si představoval a stále dokola opakoval ve své mysli.
Pečlivě si ji prohlížel, zatímco k němu
hovořila, a naznal, že Elizabeth je k němu lhostejná a netečná. Odmítla na
něj hledět v průběhu jejich konverzace a zdála se tak nepřítomná, tak
vzdálená. Bez varování ukončila jejich rozhovor a odebrala se pryč bez špetky zaváhání.
Přestože byl nejprve přesvědčen, že Elizabeth jeho náhlý odjezd rozhněval, jeho
přesvědčení brzy zakolísalo a stočilo se k pochybám, protože všechny jeho
dopisy zůstaly bez odpovědi.
Psal jí pravidelně a neúnavně po
celý rok. Ani jednou neodpověděla. Ani jeden list mu nenapsala. Darcy se
utvrdil ve svých obavách, zatímco stál na břehu rybníka.
Elizabeth ho už nemilovala.
City, které se tak snažil násilím
potlačit, ho zaplavily a převzaly nad ním veškerou vládu. Pevně sevřel své
pěsti a zatnul zuby, otřesen zklamáním a rozechvěn ztrátou. Zůstal na místě až
do soumraku, bezmyšlenkovitě zírajíc přes rybník. Hleděl dolů na tmavnoucí vody
rybníka a mračil se na svůj vlastní blednoucí odraz. Kdo byl ten muž stojící
před ním? Co se stalo s jeho touhou, jeho životem, jeho láskou?
Jakmile slunce zmizelo za lesy,
Darcy se pomalu otočil a začal vracet zpět k Netherfieldu.
3. Lítost a poznání
Sotva Darcy vstoupil do dveří
Netherfieldu, Charles ho ihned uvedl dovnitř.
„Darcy! Kde jsi byl celý den? Pojď,
všichni čekají na tebe, aby se mohlo začít večeřet,” vysvětloval, táhnouc
přitom svého zdráhajícího se přítele do jídelny.
Darcy spatřil stůl obklopený lidmi. Byla
zde přítomna celá Elizabethina rodina a také muž, kterého neznal. Zatímco Charles
dovedl Darcyho k jeho místu, Elizabethiny oči se krátce setkaly s Darcyho.
Oba se znatelně začervenali, nežli spěšně stočili svůj zrak opačným směrem.
Když byli všichni usazeni, Charles vesele
připil na Jane a jejich nadcházející sňatek. Všichni kromě Darcyho srdečně přípitek
opětovali. Zatímco se podával první chod, Charles představoval Darcyho onomu
muži.
„To je můj dobrý přítel, Fitzwilliam
Darcy z Pemberley a Derbyshire—ten, o kterém jsem s vámi tolik hovořil.”
„Pane Darcy, jaké potěšení, že vás
poznávám,” řekl muž, jakmile potřásl Darcymu rukou. „Jsem Matthew Tennyson. Skutečně, Charles mi o vás mnoho
vyprávěl. Slyšel jsem, že jste rovněž velmi dobře spřízněn s Bennetovými,
zvláště s mou Lizzy,” pokračoval, zatímco zamilovaně pohlížel na
Elizabeth.
„Jeho Lizzy? Co to má znamenat? Jeho Lizzy?” ptal
se Darcy sám sebe a zamračil se. „Jistě, Lizzy, nemůže, nemohla by—”
„Matthew se stane Elizabethiným manželem,”
řekl Charles a pohlédl na Matthewa s bodrým úsměvem.
Z Darcyho obličeje se okamžitě vytratila
barva a současně se jeho rysy zkřivily, dokud se nevzpamatoval, aby se pomalu
optal: „Kdy?”
„Svatba se uskuteční za tři měsíce. Jste
více než vítán, pane Darcy,” odpověděl Matthew vřele.
Darcy, který byl stále v šoku,
neohrabaně přikývl v odpověď. Instinktivně
se otočil, aby pohlédl na Elizabeth, ale
její hlava byla odvrácena od jeho, neboť právě hovořila s Jane.
V průběhu večeře pozoroval
Darcy bedlivě Elizabeth. Třebaže bylo zřejmé, že ona nebyla lhostejná Matthewovi, její city k tomu muži se
zdály být chladnější a lhostejnější než jí její povaha dovolovala. Skutečně, Matthewova
oddanost k ní nesmírně převyšovala tu její k němu.
Když bylo po večeři, všichni se
shromáždili v Charlesově salonu. Matthew oznámil, že se musí vrátit do
města, aby se připravil na zítřejší odjezd. Potřebuje vyřídit jakousi
záležitost v Kentu a bude pryč do konce týdne. Popřál Charlesovi a Jane štěstí
ke svatbě, které se nebude moci účastnit, a poodešel k Elizabeth, aby se s ní
rozloučil.
„Lizzy, má lásko, budu vás nesmírně
postrádat,” řekl a přitáhl si Elizabeth blíže k sobě.
„I já vás budu postrádat, Matthew. Předpokládám,
že budete zpět v pondělí? ” zeptala se.
„Ano, budu zpátky—snad o den dříve,
abych vás mohl vidět, pokud budu moci. Avšak ať budete chtít nebo ne, uslyšíte
ode mne každý den. A jistě budete odepisovat,” odvětil, laskavě se usmívajíc na
Elizabeth.
„Ano, budu psát, Matthew. Teď jděte,
je pozdě a potřebujete si odpočinout,” řekla, když ji jemně políbil.
„Miluji vás, Lizzie,” zašeptal jí do
ucha.
Elizabeth se usmála a objala svého
snoubence.
Sedíc poblíž, Darcy cítil, že potřebuje
všechny své síly, aby udržel svou bouřlivost na uzdě a nevytrhnul Elizabeth Matthewovi
z náručí. Jak si přál, aby to byl on, kdo ji drží, říká jí, že bude každý den
psát, slyší její ujištění, že ona bude odepisovat zpět. Tolik toužil šeptat jí
do uší, jak velmi ji miluje a vždy bude milovat. Jak si přál, aby patřila jemu.
Jane přistoupila k Elizabeth,
která stála na místě, kde ji naposledy zanechal Matthew.
„Bude se ti po něm stýskat?” otázala
se, kladouc jemně svou ruku na sestřino rameno.
„Ne. Co je to pět dní? V minulosti
jsem trpěla déle. Mnohem déle,” odpověděla Elizabeth. Opustila svou sestru a
přesunula se na druhou stranu místnosti.
Poté, co Darcy vyslechl poslední Elizabethina
slova, nenáviděl sám sebe víc než kdy dřív. Bylo uzavření toho obchodu opravdu
tak důležité? Tak důležité, aby ho nově získaný majetek stál jeho životní
lásku? Kdyby nebyl odjel do Itálie, aby zachránil rodinný podnik, byl by teď na
Matthewově místě? Proč byl tak pošetilý a opustil Elizabeth kvůli penězům a
majetku?
Ne, řekl si. To nebylo pro peníze. Elizabeth
pro něj znamenala víc než všechno bohatství světa. Bylo to kvůli jeho rodině,
kvůli rodinnému dědictví. Byl povinen hájit rodinnou firmu, která na něm byla
závislá. Nemohl ztratit podnik, který patřil jeho rodině po generace,
přecházející z otce na syna. Byla to jeho povinnost vůči otci a jeho předkům.
Drásán svými myšlenkami seděl Darcy bez
hnutí v křesle a více než cokoliv si přál napravit své vztahy s Elizabeth,
ačkoliv netušil, jak.
Bennetovi naznali, že je čas k návratu
domů. Darcy sledoval Elizabeth, jak
děkuje Charlesovi za večeři a jak nastupuje do kočáru bez jediného pohledu na
něj. Brzy poté, co odjeli, přesunul se Darcy do svého pokoje a bezduše zíral na
svou postel, ztracen v myšlenkách.
Po dlouhé době se Darcy rozhodl, že
je třeba vyjasnit si situaci s Elizabeth příští ráno.
Elizabeth ležela na posteli, neschopna usnout. Darcy se
vrátil bez ohlášení a vyvolal v ní veškeré její dřívější city, které k němu
chovala. Měla dojem, že již dávno na něj zapomněla. Domnívala se, že jediné, co
zbylo z jejich lásky, byly blednoucí vzpomínky, jež byly silně zatlačeny do
pozadí její mysli. Ale mýlila se.
Byl tam, stojící u rybníka a
hledající ji svýma očima, pro tu lásku, kterou kdysi sdíleli. Byl tam, po jejím
boku, zdravíc ji jako vždy se zábleskem v očích a nesmělým úsměvem. Už
zapomněla na ten příliv radosti, když stál v její blízkosti, svírání v žaludku
a bušení srdce. Darcyho příjezd v ní spustil láskyplné vzpomínky tak náhle
umlčené a tak náhle horoucí. Jeho návrat jí připomněl, co je to hluboce
milovat.
Tři měsíce před svou svatbou si Elizabeth
Bennet uvědomila, že miluje jiného muže.
4. Společné
dopoledne
Darcy se s úlekem probudil. Bylo
časné ráno a on se chtěl vykrást z domu, aby si promluvil s Elizabeth. Celou
noc strávil sbíráním odvahy. Třebaže v duchu pochyboval o vhodnosti svého
jednání, naznal, že jeho city musí být vyjeveny.
Spěšně se oblékl a učesal. Jakmile
však sestoupil ze schodů, aby opustil dům, zaslechl ženu, jak venku rozkazuje
několika služebným. O několik chvil později vtrhla do domu a rozhodila ruce
tak, že její sametové šaty mohutně zašustily.
Nebyl to nikdo jiný než Caroline
Bingley.
Jakmile Caroline napochodovala do chodby, upoutala
její zrak vysoká postava v rohu. Otočila hlavu a zachytila Darcyho pohled.
„Pane Darcy! Tady jste. Zrovna jsem
vás hledala,” řekla, přibližujíc se k Darcymu, přičemž se její předchozí
špatná nálada rychle změnila na jeden velký šarm a charisma.
„Jelikož jste se přestěhoval
z Itálie, Georgiana mě požádala, abych vás informovala, že vaše zavazadla
jsou na cestě přímo na Pemberley,” pokračovala Caroline.
„Děkuji vám za oznámení, slečno
Bingley,” odpověděl Darcy a dále přitom scházel ze schodů.
Caroline si jej opatrně prohlížela.
„Máte někam namířeno?” vyzvídala a
kula přitom pikle tak, aby mohl být Darcy celý den pouze její.
Darcy však takové úmysly neměl ani
v nejmenším.
„Ano, skutečně mám. Řekněte, prosím,
všem, že se dnes nezúčastním snídaně. Děkuji vám,” odpověděl Darcy spěšně,
otočil se a zamířil k zadnímu vchodu, nechtíc, aby Caroline viděla, že měl
namířeno k Elizabethinu domu.
Jakmile vyšel ven, zaslechl známý hlas Elizabeth. Sledujíc
její hlas, našel ji a Jane před prahem, kde je Caroline Bingley zvala dovnitř.
Poté, co vrhl letmý pohled na
Elizabeth, vešel dveřmi zpět do domu. Když vkročil do vstupní haly, zastavil na
chvíli, neboť jeho oči se setkaly s Elizabethinými.
„Pane Darcy! Jaké překvapení! Neříkal
jste mi, že odcházíte za svými záležitostmi?” zeptala se Caroline
s napřímeným obočím a pojala podezření, jaké jsou skutečné Darcyho
pohnutky.
Darcy zůstal mlčky, s
pohledem upřeným na Elizabeth.
Byla oděná do mléčně bílých šatů a
její vlasy byly zručně stočeny do elegantního uzlu. Ačkoliv šaty nebyly podle
poslední módy, těsně obepínaly její pas a volně splývaly podél boků, kde
vytvářely dlouhé a půvabné záhyby, až jemně dopadaly na zem tak, že se
v nich Elizabeth zdála vyšší a štíhlejší.
Caroline pokračovala, obracejíc se
ke svým hostům: „Jaká radost, vidět vás znovu po dvou letech. Můj pobyt
v Itálii s panem Darcym byl doslova rozkošný. Lituji, že jsme se
vrátili sem.”
„Není Itálie nejkrásnější země, pane
Darcy?” otázala se, naklánějíc se těsně k němu.
„Ano, to je,” odpověděl Darcy stručně
a tvrdým hlasem.
Elizabethiny oči se zúžily. „Tak to je to, co se stalo,” pomyslela si sama pro sebe. “Darcy
mě opustil kvůli Caroline Bingley.”
Darcy sebou po Carolinině poznámce o jejich pobytu v
Itálii škubl. Ona byla tou, která žadonila o to, aby mohla jet s ním a
Georgianou. A protože Charles byl jeho nejbližší přítel, nemohl jeho sestru
odmítnout. Třebaže Caroline prohlašovala, že jejím záměrem bylo prodlévat ve
společnosti Georgiany v cizí zemi, bylo Darcymu víc než jasné, že svým
podlézavým jednáním pouze usilovala o to, aby mohla strávit více času
s ním.
Caroline byla vždy zlomyslně žárlivá
na Elizabeth, nikdy nepromarnila příležitost, aby nepřipomněla její nízký
společenský stav a krutě ji za jejími zády nezkritizovala. V den, kdy
Darcy Elizabeth opustil, to byla ona, kdo se vítězně usmíval. Přestože jí Darcy
nesčetněkrát řekl, že jeho city k ní nejsou více než přátelské, Caroline
Bingley tuto skutečnost nikdy zcela nepochopila.
„Prosím, pojďte dál. Předpokládám, že můj bratr tu
bude včas. Pojďte, prosím, se mnou do jídelny,” řekla Caroline, usmívajíc se na
Jane. Když kráčeli halou, Caroline se na Elizabeth zašklebila.
Darcy s nechutí zaznamenal
nepřátelský pohled, který Caroline vrhla na Elizabeth, ale pozbyl odvahy
promluvit nahlas, aby Elizabeth ubránil proti Carolinině zlomyslnosti.
Když vešli do jídelny, usadila se Caroline
vedle Darcyho. Vidouc je jednoho vedle druhého, Elizabeth zbledla
v obličeji a zarytě si vybrala místo nejdále od Darcyho.
Caroline přetrhla ticho vládnoucí u
stolu a promluvila.
„Byla jste někdy v zahraniční,
slečno Elizabeth?” zeptala se Caroline, snažíc se na Elizabeth schválně
poukázat.
„Ne, nebyla,” odpověděla Elizabeth.
„Nemám tolik volného času pro sebe.”
“Nikdy? Ale proč? Mladá žena jako vy
přece jistě musí také vycestovat ven z Anglie,” pokračovala Caroline
blahosklonně a důkladně se přitom bavila. „Brzy se přeci budete vdávat, že?
Soudím, že vy a váš snoubenec byste měli navštívit Francii nebo Itálii. Podle
mého názoru jsou tyto země úžasně půvabné.“
„Děkuji za váš návrh, slečno
Bingley. Jsem si jistá, že pan Tennyson by za něj byl rád.”
„Pan Tennyson—tak se jmenuje? Vyprávějte
mi o něm, slečno Elizabeth, neboť hořím nedočkavostí se o něm něco dozvědět.
Jaké je jeho povolání? A jeho rodina? Předpokládám, že je to docela seriózní muž,” řekla Caroline doufajíc, že
Elizabeth odpoví laskavě a rozbije tak všechny Darcyho naděje.
„Můj budoucí manžel je skutečně
úctyhodný muž. Bude mi ctí nosit jeho jméno. Matthew je právník, jako jeho
otec. Pochází ze střední vrstvy, ale jeho konexe jsou lepší než většiny mužů
z jeho třídy,” odpověděla Elizabeth stručně.
„Jistě ho velmi milujete! Vidím vám
to na očích,” pokračovala Caroline. Její úšklebek rostl s tím, jak bledla
Darcyho tvář. Byl čas zničit veškeré jeho naděje.
„Ano, miluji ho,” odpověděla Elizabeth
jemně, dívajíc se do svého talíře. Věděla o Carolininých záměrech a řekla si,
že Carolinin úmysl odradit Darcyho jí přijde vhod. I kdyby jejím jediným záměrem
bylo to, aby Darcyho získala.
Na druhé straně stolu začalo Darcyho
srdce těžce bít. Jeho obličej zcela ztratil barvu a Darcy urychleně otočil
hlavu tak, aby Elizabeth nemohla spatřit jeho zahanbenou tvář.
V tu chvíli vstoupil do
místnosti Charles Bingley a ihned se usadil vedle Jane.
„Dobré ráno, bratře. Právě jsem se
ptala slečny Elizabeth na jejího snoubence. Zdá se, že je to velmi vhodný a
hezký muž,” řekla Caroline, hledíc na svého bratra a zajímajíc se o jeho názor
na Matthewa.
„Máš úplnou pravdu, Caroline. Matthew
je okouzlující muž. Tolik mi pomohl s organizací naší svatby a těší se
v očekávání té své,” odvětil Charles vesele. „Darcy, musíš se s ním
seznámit. Jsem si jistý, že si ho oblíbíš,” dodal, nedbaje současného
úzkostného stavu svého přítele.
Usmívajíc se, vtiskl Charles Jane
polibek na tvář a pozdravil ji.
Když se podávala snídaně, všichni
stolovníci jedli tiše, zatímco Caroline vypravovala o svém pobytu
v Itálii.
„Georgiana to tam skutečně miluje. A
Darcyho dům v Itálii je tak rozkošný. Třebaže je značně menší než Permberley,
úplně jsem si jej zamilovala,” řekla Caroline lehkomyslně a zakousla se do
svého rohlíku.
„A ještě jsem nezmínila všechny ty
krásné ženy v Itálii, nosící nejmodernější šaty a boty! Měli jsme štěstí,
že jsme jich tolik potkávali na plesech a večeřích. Jejich styl chůze je více
než půvabný a aura, s jakou se prezentují, velmi uvážlivá a seriózní. Nebyly to ty nejkrásnější ženy, které jste
kdy viděl, Darcy?” otázala se Caroline, kladouc svou ruku na jeho rameno.
Darcy se prudce odtáhl od Caroline a
pokračoval v jídle. Charles a Jane předstírali, že neviděli Darcyho reakci
a urychleně se zahleděli do svých talířů, až klapot příborů o mísy naplnil
celou místnost.
„Jane, jsou již ošetřené a dokončené
detaily tvých svatebních šatů?” zeptala se Elizabeth hledíc na svou sestru
poté, co se rozhodla přerušit hrozící ticho.
„Och! Musím to dnes dokončit,
s tvou pomocí, Lizzy,” odpověděla Jane, otírajíc si ústa ubrouskem.
„Myslím, že bychom měli zavolat
švadlenu a zeptat se jí, zda může udělat přesnější úpravy podle míry tvého
pasu. Pak budeš vypadat o svatbě naprosto úžasně,” řekla Elizabeth laskavě se usmívajíc
na svou sestru.
Obraceje se na Charlese
s troufalým úsměvem, pravila: „Jste šťastný muž, když jste získal mou
sestru, pane Bingley. Mohu vás ujistit, že nikdy nespatříte krásnější nevěstu,
než je ona.”
„Jsem si tím jist,” odpověděl Charles
vesele, hledíc láskyplně na Jane.
„A po mé svatbě přijde čas plánovat
tvou,” řekla Jane Elizabeth.
Elizabeth si povzdechla a odvětila:
„Domnívám se, že ano. Je třeba toho tolik zařídit – a tak málo času. Musíme se
s Matthewem rozhodnout ohledně seznamu hostů. Tak, jak ráda bych tam
viděla Charlotte, tak vyhlídka na přítomnost pana Collinse je nanejvýš —”
Elizabeth umlkla a snažila se nalézt
slovo, kterým by odůvodnila svůj názor. Neschopna tak učinit však náhle
ponechala větu nedokončenou a pokračovala: „Shledávám velmi obtížným pozvat na
mou svatbu muže, který mě kdysi požádal o ruku.”
Po vyslyšení těchto slov Darcy konečně
promluvil. Jeho hlas byl tvrdý a hrubý.
„Informujte laskavě pana Tennysona,
že se vaší svatby nezúčastním, Eliza—slečno
Bennet. Nemohu vám způsobit žádné nepříjemnosti.”
Darcy se omluvil od stolu a odešel
z místnosti.
„Pane Darcy,” zvolala Elizabeth poté,
co vstala ze židle a následovala ho.
Našla ho stojícího venku na chodbě.
Když se k němu přiblížila, hleděl na ni Darcy bolestným a zraněným
pohledem.
„Nemyslela jsem svá slova takto. Prosím,
pane, vy jste mi nerozuměl. Jste na mé svatbě více než vítán,” řekla Elizabeth.
„Prosím, pane Darcy,” řekla, ne
hlasitěji než šeptem.
Darcy si ji dlouho prohlížel. City
naplnily jejich těla a hrozily, že budou vyzrazeny. Oba prahli po přítomnosti
druhého tak dlouho, ale teď, postaveni tváří v tvář, netušili, jak se
zachovat.
Konečně učinil Darcy krok blíže k
Elizabeth a promluvil měkkým a zlomeným hlasem: „Měla jste na mě počkat,
Lizzy.”
Po nekonečně trvajícím pohledu se
Darcy otočil od Elizabeth a odešel.
Elizabeth sledovala, jak odchází,
s pohledem plným slz. Zavřela oči a opřela se o stěnu, ztracena
v moři citů. Zaplavila ji vlna pocitů a Elizabeth si povzdychla, ztracená
a zmatená. Může kdy zapomenout na Darcyho? Může se vdát za muže, kterého
nemiluje?
Elizabeth vydala ze sebe další
bezmocný povzdech.
Nebyla to ona, kdo vždy pohrdal a
odmítal myšlenku vstupu do manželství bez lásky? Ačkoliv věděla, že Matthew ji
vroucně miluje, její srdce bolelo vědomím, že ona jeho city nikdy nemůže
opětovat.
Může se tedy za Matthewa provdat? Anebo
má následovat touhu svého srdce a dychtit po špatném?
Neschopna vymyslet řešení, vrátila
se Elizabeth do místnosti a strávila zbytek dopoledne zaměstnáváním sebe sama s
dokončováním úprav Janiných svatebních šatů.
Elizabeth se usadila zpět na svou židli a obdivovala
svou sestru. Jane stála před zrcadlem, oděná do své svatební róby.
Perlově bílé a protkané hedvábím, vinuly
se šaty delikátně kolem Janina útlého pasu a půvabně se stáčely do elegantních záhybů
u jejích nohou. Drobné kamínky a korálky
všité do lemu šatů odrážely sluneční záři a oživovaly tak barvu šatů.
Stojící v zářivých paprscích
slunce vypadala Jane naprosto bezchybně. Několik jejích kučer splývalo pěkně
okolo obličeje a její oči se skvěly tou nejmodřejší modří. Jane se v róbě otočila
kolem dokola a nesměle se usmála na Elizabeth, která si sestru s úctou prohlížela.
„Pan Bingley tě musí vidět v tvých
šatech, Jane! Vypadáš absolutně—”
„Ale to přeci nemůže být moje milovaná
slečna Jane Bennet,” ozval se hlas za rohem.
Doprovázen Darcym, vkročil Charles do
místnosti směrem k Jane, ruce v bok.
„Charlesi! Neměl jste vidět moje svatební
šaty před svatbou!” řekla Jane udiveně.
„Opravdu? Taková je tradice? Tedy,
pokud ano, jsem více než šťastnen, že se mi ji podařilo zlomit,” odpověděl
Charles srdečně, zatímco se s velkým úsilím snažil vyhledat očima svou
budoucí nevěstu.
„Ale jaké jiné překvapení ode mne
pak budete mít?“ zeptala se, když se celá zčervenalá otočila.
„Budu mít mnoho dalších, Jane. Tím
jsem si jistý,” opáčil Charles v dobré náladě.
Když se otočil k Elizabeth, dodal: „Věřím,
že jste měla pravdu, když jste dnes ráno tvrdila, že vaše sestra bude tou nejkrásnější
nevěstou, se kterou se lze oženit.”
„A vy jste snad na okamžik
zapochyboval?” škádlila ho Elizabeth s mazaným úsměvem.
„Ne—jistěže ne! Jak bych mohl? Má
Jane je ta zcela nej—”
Bingley se zarazil uprostřed věty a
strnul v zahanbeném výrazu, až jeho obličej zčervenal jako barva jeho
vlasů.
Elizabethin úsměv se rozšířil a ona
se otočila k Charlesově tváři, dovolujíc svým očím, aby se na něj smály.
„Nebudu za vás dokončovat vaši větu,
pane Bingley. Ale dovolím vám ponechat si vaše komplimenty pro váš svatební
den.”
„Jste příliš laskavá v žertování
se mnou, slečno Miss Bennet,” odpověděl Charles s úsměvem a úklonou.
„Je tu slečna Bingley? Od snídaně
jsem ji neviděla,” otázala se Jane, hledíc na Charlese. „Potřebuji znát její
názor ohledně jistých svatebních příprav.”
„Opravdu?” zeptal se Charles s pozdvihnutým
obočím.
„Je to vaše sestra, Charlesi. A
proto si myslím, že je nezbytné, abych brala ohled na její názory na některé
svatební detaily.”
„Obávám se, že jí o ně budete muset
napsat. Odjela poněkud neochotně k paní Hursts asi před půlhodinou. Zabralo
mi polovinu dopoledne, abych ji k tomu přesvědčil,” řekl Bingley roztrpčeným
hlasem. Bylo vzácností, když Bingley pozbyl
svou věčně dobrou náladu.
„Proč byla tak neochotná odjet?” optala
se Jane, s pokrčeným obočím.
Elizabethin a Darcyho obličej se ihned
zkřivil hnusem. Oběma bylo očividné, že Caroline odmítla odjet kvůli Darcyho přítomnosti
v Netherfieldu.
„Když dovolíte, nechám si své tušení
pro sebe. Ačkoliv, ona vůbec nepřiznala, proč byla tak neochotná k odjezdu.
Pouze zdůrazňovala, jak velmi nechtěla opustit Netherfield tak brzy. Třebaže
byla moje druhá sestra velmi nedočkavá, aby ji viděla, Caroline tak neučinila
po dva roky. Proto jsem považoval za nutné, aby Caroline paní Hurst navštívila.”
„Bude tady na svatbu?” otázala se
Elizabeth, rychle se přesazujíce. Její tvář lehce zahořela, když si uvědomila,
že Darcy spatřil její pohled plný odporu a porozuměl jeho významu.
„Ano, Caroline se vrátí ráno ve
svatební den s mou sestrou a jejím manželem,” odpověděl Charles unaveně.
Z nenadání Jane vykřikla: „Lizzy,
podívej!” A prstem ukázala směrem k oknu, zatímco si druhou rukou přikryla
ústa.
Zděšená Elizabeth přiskočila k oknu
a vydechla s potěšením. Sněžilo.
Přestože byl časný listopad, v krátké
době se ochladilo. Světlo a sněhový prach se lehce snášely dolů a vítr jemně napomáhal,
aby pokryly zemi. Obdivujíc padající sníh, usmívala se Elizabeth a přistoupila
blíže k oknu.
„Slečno Elizabeth, slyšel jsem od Jane,
že jste velká milovnice sněhu,” řekl Charles, zatímco se sám bavil výjevem,
který pozoroval.
„Ano, to jsem. Zima patří k mým
nejoblíbenějším. Třebaže většina lidí ji považuje na studenou a zasmušilou, já
ji shledávám naprostým opakem,” odpověděla Elizabeth vesele, těšíc se v očekávání
nadcházejícího období.
„A co přesně shledáváte fascinujícím
na tak nesnesitelně chladném období?”
Elizabethiny oči se rozšířily. Nemusela
se otáčet, aby našla tazatele, protože věděla, že to byl Darcy, kdo se v tu
chvíli zapojil do hovoru.
Elizabeth se zvolna otočila, aby
pohlédla Darcymu do očí a pronesla:
„Všechno. Třebaže zima nemá život a energii
jara, teplé a přívětivé dny léta nebo jantarovou krásu podzimu, je to jedinečnost
zimy, která vtrhne s bílou krásou a nikdy mě nepřestane okouzlovat.
Rozhodnuta nepřerušit svůj pohled na
Darcyho, pokračovala:
„Přestože většina lidí sotva
shledává tak chladné počasí přijatelným, já se domnívám, že nejvřelejší city se
objevují v chladnosti tohoto období. Málo co na světě se vyrovná posezení
kolem teplého krbu s rodinou, když je místnost naplněna živým štěbetáním a
veselým smíchem. Zažil jste to někdy, pane Darcy? Cítil jste někdy přemožení chladu
zimy vřelostí a láskou vaší rodiny a přátel?”
Darcy hleděl znovu na Elizabeth, mučíc
se svými vzpomínkami na takové chvíle.
„Nemám takovou zkušenost, jakou jste
popsala, kromě jediné, když jsem byl chlapec,” uzavřel po krátké chvíli.
„Pak byste patrně měl sám sobě
dovolit prožívat takové okamžiky častěji, protože já jsem si jistá, že zima se
pak nebude zdát tak nepřijatelně chladnou a nemilosrdnou,” odpověděla Elizabeth
s lehkým úsměvem.
„Možná bychom si měli udělat
procházku ven. Věřím, že ještě není tak chladno,” navrhl Charles, právě
přerušujíc konverzaci.
Elizabeth se usmála na Charlese a
přikývla.
„Jen co pomohu Jane z jejích šatů,”
odpověděla vzrušeně.
„Budeme čekat u vstupní haly,” řekl Charles
předtím, než s Darcym opustili pokoj.
Nedočkavá vyjít ven a cítit padající
sníh, vešla Elizabeth rychle k Jane a rozvazovala tkanice jejích šatů a
pomáhala jí do jiných. Když už byla Jane
připravena k odchodu, vzala ji Elizabeth za ruku a netrpělivě ji táhla dolů do
haly.
„Bože, Lizzy! Opravdu si nepamatuji,
že bys kdy byla tak nedočkavá lézt do sněhu,” poznamenala Jane, vrhajíc na
sestru nedůvěřivý pohled.
Elizabeth se jednoduše usmála. Snad
byla nedočkavá, aby cítila, jak bude sníh jemně padat na její paže, ozařujíc
tak symboly jejího nadcházejícího oblíbeného období. Možná byla nedočkavá toho
vyjít ven a cítit vanutí mrazivého větru do obličeje, osvěžujíc její mysl i ducha.
Snad—byla nejvíce nedočkavá toho, aby strávila zbytek dopoledne po boku muže,
kterého tolik postrádala poslední dva roky.
Otáčejíce se okolo chodby, setkaly se nakrátko Elizabethiny oči s Darcyho. Než Elizabeth obrátila svůj pohled, její tváře zazářily jasnou nejrůžovější barvou.
5. Vyznání
Elizabeth vykročila z domu. Čerstvě napadlý sníh
jí jemně křupal pod nohama. Spokojeně vzdychla a vesele si poskočila, zvedajíc
svou hlavu do výšky, aby cítila, jak se jí padající sníh jemně otírá o
tváře.
Zatlačila všechny své myšlenky a
obavy do pozadí své mysli, aby nic nebránilo jejímu náhlému pocitu štěstí. Netuše,
že Darcyho oči nadšeně sledují každý její pohyb, točila se Elizabeth v kruhu,
rozpřahujíc své ruce tak, aby cítila na své teplé pokožce dopad ledového sněhu,
který se téměř okamžitě rozpouštěl, zatímco její dech se měnil v bílý
mrazivý závan.
Darcy hleděl na Elizabeth s údivem.
Nikdy ji neviděl tak svobodnou, vzdálenou od upjatého společenského
vystupování, tak živočišnou a uvolněnou ve vyjadřování své vlastní mysli a
ducha.
Chladný sníh jemně padal do Elizabethiných
vlasů, bílá barva ostře kontrastovala s tmavě hnědými vlasy. Šaty se točily
okolo jejího těla, vlnily se v okouzlujícím tanci, ve stejném rytmu jako
její pohyby.
Nikdy předtím Darcyho zrak takový
výjev nespatřil.
„Lizzy — počkej!” volala Jane, spěchajíc,
aby se připojila ke své sestře.
Elizabeth uchopila Jane za ruce a
obě sestry se zatočily ve sněhu. Jejich smích se rozezněl jak zvon a zaplnil okolní
vzduch.
Nedaleko pozoroval Charles Jane s podobným
údivem jako Darcy a hleděl na svou snoubenku s něžností a láskou. V jeho
očích se však nezračila bolestná touha a lítost.
Ve snaze chytit svůj dech pustila
Elizabeth Jane. Obě dívky klopýtaly v závrati a snažily se znovu nabýt
rovnováhu.
Charles okamžitě spěchal po bok Jane
a podepřel ji svými pažemi. V bezpečí Charlesova objetí, obdařila ho Jane
vděčným úsměvem. Modré oči jí zářily vzrušením a veselím.
Darcy zvolna přešel ke svému
příteli, zatímco překvapená Elizabeth lapala po dechu a klopýtala tak, že se
málem skácela k zemi. Přes všechna pravidla etikety se Darcy postavil ihned
po jejím boku a obvinul ji svými pažemi okolo pasu, aby nalezla svou ztracenou
rovnováhu.
„Slečno Elizabeth — jste v pořádku?”
zeptal se s hlasem plným emocí a účasti.
Elizabethiny oči se rozšířily, srdce
se jí rozbušilo. Popadla svůj dech a dýchala velmi nervózně. Cítila, jak jí
slábnou kolena a bez varování ji chtějí zradit. Cítila Darcyho silné paže
obklopující její tělo, jemně a něžně ji držící. Jeho neústupné uchopení bylo silné
a svůdně vábící svou familiárností.
„Slečno Bennet?”
Elizabeth zamrkala, Darcyho hluboký
hlas ji donutil znovu vnímat.
„Je mi dobře, třebaže mám dojem, že
jsem se příliš zatočila,” vydechla Elizabeth, pomalu se rodící zimní scenérii
před sebou.
Darcy přikývl.
„Jsem již schopná stát sama. Děkuji,
pane Darcy.”
Darcy znovu přikývl a přestal Elizabeth
podpírat. Jeho prsty poněkud otálely, dokud neochotně neopustily Elizabethin
pas, a jeho mysli se zachtělo uchopit ji do náručí a nikdy ji již nepustit.
Elizabeth zrůžověla a znovu mu
zdvořile poděkovala.
Otočila se, aby vyhledala Jane, a
spatřila svou sestru, jak se prochází s Charlesem, oba hluboce ponořeni
v rozhovoru.
Brzy si všimla Darcyho přítomnosti. Jeho kroky následovaly její vlastní.
Elizabeth setrvávala ve svém tichu a on zase ve svém. Kráčeli bok po boku a
nebylo slyšet ničeho než křupání sněhu pod nohama.
Oba toužili položit druhému otázky,
na něž již dlouho chtěli znát odpověď. Oba chtěli vědět o každé pohnutce a
úmyslu toho druhého. Oba toužili znát hloubku svých citů. Zda je za nenadálými
horoucími a vášnivými okamžiky, které se nevyhnutelně vzedmuly v neudržitelné
vlny jejich emocí, větší význam. Oba hledali konfrontaci i souhlas; odpuštění a
přijetí.
Avšak – nevědeli jak.
Dva roky, které strávili odděleně,
vystavěly mezi nimi váhavou zeď, kterou se neodvážili překročit.
Ve snaze překlenout nepříjemné a
vzrůstající napětí, Darcy promluvil.
„Již jsem s vámi dva dny, ale
dosud jsem vám nevyřídil pozdravy. Jak se vám a vaší rodině daří, slečno
Elizabeth?”
„S radostí mohu říci, že moje rodina
se těší dobrému zdraví. Vzhledem k tomu, že Lydia je již vdaná a Jane a já
budeme mít svatbu zakrátko, je matka nejšťastnější, jak jsem ji kdy mohla
vidět.”
Darcy sebou při zmínce o Elizabethině
vdavkách škubl. Chtěl se jí optat, proč si vybrala někoho jiného za svého
druha, proč si zvolila jiného muže než jeho a proč jej bezdůvodně opustila.
Třebaže zamýšlel jednat s Elizabeth přímo, nedokázal Darcy sebrat odvahu,
která v Elizabethině přítomnosti nemilosrdně vyprchala. Nenáviděl sám sebe
za to, že nenašel odvahu vyjádřit své mínění.
Aby již déle nesetrvávali u tématu
její svatby, rozhodla se Elizabeth oplatit jeho pozdravení.
„Jak se daří vaší sestře, pane Darcy?”
„Georgiana zvolna přivyká našemu
dávnému životu. Právě odpočívá na Pemberley, neboť jsme sem dorazili teprve
předevčírem. Jel jsem přímo na Netherfield, zatímco ona domů.”
Elizabeth toužila vědět více o Darcy
ho pobytu v Itálii a rozluštit důvod jejich oddělení. Bylo to proto, že ji
už nemiloval?
Jakmile však otevřela ústa, aby
vyslovila svou myšlenku, zavolala ji k sobě Jane.
„Lizzy! Pojď rychle, to musíš vidět!”
Ukradnouc si pro sebe ještě poslední
pohled na Darcyho, přešla Elizabeth neochotně ke své sestře.
„Co je to, Jane?” otázala se, nežli
zamířila svůj zrak do míst, kam Jane ukazovala.
„Pššš,” zašeptala Jane. „Podívej se.”
Rodinka králíků se tlačila kolem
křoviště, kde okusovala a sbírala bobule. Jejich sněhobílé kožíšky ozdobené
padajícími vločkami sněhu zachycovaly a odrážely sluneční paprsky. Jejich
čumáčky směřovaly vzhůru a očichávaly potravu. Tenké rozpýlené stezičky je
posílaly do všech možných koutů.
„Nejsou to ta nejroztomilejší
stvoření?” zajíkla se Jane a zabroukala na chlupatá zvířátka.
Elizabeth se slabě usmála a
sledovala, jak králíci pokračují v pastvě.
„Myslím, že bych je shledal
roztomilejšími, kdyby se živili pouze těmito bobulemi a nikoli květinami
v mé zahradě,” pronesl Charles s drobným úšklebkem, pobavený výjevem
před sebou.
Stáli v tichosti a pozorovali
králíky, zatímco sníh padal stále hustěji. Za okamžik začal vítr nabírat na
síle a sníh již nešimral jemně Elizabethinu tvář, avšak bodal a štípal její
pokožku.
„Měli bychom se vrátit,” navrhl
Charles. „Bylo by nanejvýš nešťastné, kdyby nás zastihla vánice.”
„Jistě, souhlasím,” odvětila Jane.
Zuby jí cvakaly vlivem náhlého prudkého větru.
Poté, co spatřil, jak se chvěje,
svlékl Charles svůj kabát a těsně jej ovinul kolem jejího těla.
Jane učinila pokus k odmítnutí
jeho nabídky.
Ale Charlesi, nemůžete mi dát svůj
kabát. Co bude s vámi?”
„Nebyl bych spokojený, kdyby se moje
nověsta ve svatební den objevila s oteklým červeným nosem a opuchlým
obličejem,” odpověděl Charles jednoduše a vypustil lehký úsměv při pomyšlení na
takový obrázek.
„Budu v pořádku, Jane,” ujistil
ji.
Elizabeth se vlekla za Jane, paže
těsně obemknuté kolem sebe, neboť se
třásla v ostrém větru. Paprsky slunce kvapně zmizely a obloha neustále
tmavla. Elizabeth drkotala zuby a prodírala se rostoucími vrstvami sněhu.
Půvabný vzhled zimní krajiny
vystřídal tmavý a bezútěšný pohled; jeho ledový chlad nahradil krásu předchozího
potěšení a nevinnosti.
„Možná,
že to byla ta zima, o které Darcy hovořil,” pomyslela
si Elizabeth pro sebe, zatímco si dál razila cestu přes neúprosné závěje sněhu
a ostrý vichr.
Vzápětí ucítila dopad tíhy na její
ramena, který ji donutil zastavit. Pohlédla ke svému rameni a spatřila na sobě
pevně navléknutý Darcyho plášť.
Zdvihla hlavu a spatřila Darcyho,
jak kráčí kolem ní ostrým tempem směrem k domu. Dřív než mohla zavolat
jeho jméno, zmizel. Elizabeth si přidržovala kabát těsně kolem těla a choulila
se pod jeho teplem.
Jakmile dorazila k domu, vstoupila
Elizabeth dovnitř, aby našla teplý krb v salónu. Přistoupila ke krbu a
usadila se před ním, aby si ohřála své na kost zmrzlé tváře a ruce, stále ještě
zachumlaná do Darcyho pláště. Jane, sedící vedle ní, zbystřila Darcyho kabát a
vyslala tichý úsměv.
„Jane a slečno Elizabeth — musíte tu
zůstat, dokud sněžení neustane. Nepustím vás domů v takovém počasí. Bylo
by příliš riskantní jet kočárem. Již jsem pro vás připravil pokoje,“ řekl
Charles přívětivě a pohostinně.
„Děkujeme, Charlesi, to je skvělé,” odpověděla
a přestala si hřát své dlaně u ohně.
„Mohu vám ukázat vaše pokoje nyní,
pokud chcete,” pokračoval Charles, pomáhajíc vstát Jane ze židle.
„Já do svého pokoje nespěchám. Ještě
setrvám nějakou chvíli zde u krbu. Děkuji vám za laskavou nabídku a velkorysost,”
odvětila uctivě Elizabeth.
Charles s pochopením přikývl a
odvedl Jane ven z místnosti.
Elizabeth hleděla do ohně,
pozorovala tančící plameny a blikot před svými zraky. Zavřela oči a cítila, jak
se jí teplo rozlévá po celém těle, od hlavy až po palce u nohou.
Když oči znovu otevřela a otočila
hlavu ke dveřím, spatřila Elizabeth Darcyho stojícího u vchodu.
Věnoval jí plachý úsměv a pomalu
mířil k ní.
„Byl pro vás dostatečně teplý?” otázal
se, hledíc na svůj kabát.
„Ó ano — děkuji vám mnohokrát, pane
Darcy,” odpověděla Elizabeth, zatímco kabát svlékala a podávala jej Darcymu.
Darcy převzal plášť a vyloudil další
úsměv. Obrátil se, aby opustil místnost, ale když dospěl ke dveřím, zastavil se
náhle a otočil.
Pomalu otvíral ústa a na chvíli
zaváhal, než promluvil.
„Slečno Elizabeth, odpusťte mi, že
jsem neměl odvahu mluvit s vámi dříve. Přestože moje odvaha s vámi hovořit
je stále ještě malá, přeji si, abyste věděla o mých citech k vám – o všech
mých citech.”
Elizabeth stále zírala na Darcyho a
její srdce divoce bilo v hrudi, když Darcy kráčel k ní a přisunul si
židli po jejím boku.
Hleděl na ni, pak na chvilku zavřel
oči a vydechl. Po několika váhavých okamžicích otevřel ústa a opět promluvil.
„Obdivuji vás a a vroucně miluji,
slečno Elizabeth Bennet. Víc, než si kdy dovedete představit.”
Komentáře
Přehled komentářů
Milo, díky. :o) Snad mohu prozradit, že v následující kapitolce přímo navážeme v ději a ta další bude roztomile šťavnatá... Myslím, že je na co se těšit.
A pro všechny mám dobrou zprávu - již měsíc je originál dokončen. Celkem 22 kapitol + epilog. Slibuji, že to postupně přeložím.
Tak jsem to nevydržela ...
(Mila, 19. 9. 2008 23:34)a začetla se.Moc se mi "Vyznání" líbilo!!!
Milé překvapení
(mrich, 10. 8. 2008 21:20)...po příjezdu z lázní,moc pěkně jsem si novou část užila.I já se těším na chladnější jantarový podzim a další dílek,veliké díky.
Dzana
(Romi, 25. 7. 2008 8:47)Nevedla som, že máte malé bábätko.Prajem Vám hlavne veľa zdravia.Užívajte si mlého drobčeka. Teším sa na dalšie pokračovanie,budem trpezlivo čakať.Máte čas.papa
pro Romi a mrich
(Dzana, 24. 7. 2008 19:40)Dámy, děkuji převelice. mrich už naznačila, že teď trochu zápasím s časem. Překladem prvních dílů jsem si krátila čekání na porod :o) a teď se musím s miminkem trošku zaklimatizovat. Na 4. části se pracuje, ale je tak dlouhá, jako první 3 dohromady, tak to trochu zabere. Povídka má zatím asi 21 dílů a autorka ji ještě nedokončila, ale moc doufám, že tak učiní, než se já dostanu s překladem na konec. Obávám se, že to bude trvat pár měsíců... přeci jen. Díky za trpělivost.
Ahoj "Vy dva" !!!
(mrich, 24. 7. 2008 14:45)Pod opravdu těžko přeložitelným názvem se schovává kouzelně začínající povídka.První tři části jsem si fakt,příjemně užila,díky.Těším se na pokračování... vím,nespěchám,až Ti "malá pusinka" nechá trochu volného čásku,pá.
Dzana
(Romi, 24. 7. 2008 8:09)Dobrý deň , veľmi sa mi páči čo ste napíšali Dášť pre Elizu a Tajemný náhrdelník.Teraz začínam čitať tento preklad a veľmi sa mi páči, už sa teším na ďalšie pokračovanie.Kedy to bude asi dokončené.
Nejen pro Milu
(Dzana, 20. 9. 2008 0:12)